Kontaktní rodičovství je past?

Holt doba moderní je doba moderní! Vše se zrychlilo, svět se přiblížil, ale jednotlivec se totálně izoloval. Možná právě proto máme opět potřebu se vrátit zpět ke kořenům.

Kontaktní rodičovství klade neuvěřitelné nároky na matku, která chce být dokonalým rodičem a zároveň dělat to nejlepší pro své dítě.

Jenže to celé je je obrovská past!

Většinou není v silách jedné ženy, aby zvládla tento ohromný úkol sama a bez pomoci.

Kontaktní rodičovství zahrnuje bonding, nošení dětí, společný spánek, kojení jako reakce na potřeby dítěte, neustálý kontakt na těle, dokud dítě samo neodleze, důvěra v pláč dítěte, vymezování hranic s respektem,  respektující komunikaci a vůbec komunikaci s dítětem od narození jako s člověkem.

Jako součást kontaktního rodičovství se bere i přirozený porod. Pokud se náhodou něco nepodaří, tak si to mnohdy ženy dost vyčítají a „zintenzivní“ kontaktní výchovu.

Dle manželů Searsových (kniha Kontaktní rodičovství) je kontaktní rodičovství důležité, protože jak rodiče díky úzkému vztahu poznávají dítě, je pro ně snazší na jeho potřeby a požadavky reagovat . A zároveň jak dítě poznává své rodiče, tak ví, jaké reakce od nich může očekávat, poskytuje mu to stabilní zázemí a pocit jistoty.

Vzájemná důvěra umožňuje dítěti poměrně svobodně prozkoumávat a poznávat svět, učit se. Dítě ví, kde najde ochranu a pomoc, když ji bude potřebovat a to ho činí samostatnějším. Rodiče díky znalosti svého dítěte ví, kdy mu mají pomoci, kdy ho mají nechat dosáhnout cíle samotné a kdy ho ho mohou nechat zažít neúspěch, který je mu motivací k dalšímu vývoji.

Vše je moc hezké, ale kde je ten problém?

Již nežijeme jako v bibli kontaktního rodičovství Koncept kontinua v tlupách. Po většinu historie jsme žili v různých společenstvích.

Pravěcí lovci a sběrači migrující za obživou, žijící nejdříve v tlupách a pak ve velkých rodinách, měli nejspíš rozdělenou práci na ženskou a mužskou. Ženy se staraly o menší děti, jídlo a nějakou vzájemnou sociální interakci, větší děti byly plynule zapojeny do práce se ženami nebo muži.

Později středověké rozdělení na panstvo, řemeslníky a zemědělce funkci rodiny příliš nezměnilo. Převážná většina lidí žila na venkově. Lidé žili na statku nebo v řemeslném domě dohromady ve větší rodině. Nebylo nic neobvyklého mít doma za stravu a bydlení čeledíny a děvečky nebo různé vandrující sezonní nádeníky, panstvo mělo doma i domácí učitele, kojné, chůvy nebo jiné sloužící. Nebylo vůbec nic ponižujícího mít doma pomoc.

Řemeslo nebo statek se dědilo. Děti se zaučovaly do své budoucí role už doma od rodičů, ale nebylo ani nic neobvyklého jít do světa na vyučenou, chodili muži i ženy.

Práce i role byly rozdělené, ale rodina byla celý den spolu. O děti se staraly ženy společně, pomáhali nejstarší členové rodiny nebo starší děti. Odrostlejší děti pobíhaly po venku v různorodém kolektivu dětí a  postupně se zaučovaly do práce přímo od rodičů.

Zpřetrhání vazeb

Poté přišla průmyslová revoluce a povinná školní docházka. Došlo k prvnímu velkému rozštěpení rodiny. Díky umělému osvětlení mohla být zavedena 8 i více hodinová pracovní doba. Tím se narušil přirozený biorytmus a napojení na přírodu. Do továren byly kromě mužů a žen nahnány i děti.

Rodiče byli degradováni na ty, kteří už nejsou kompetentní k výchově a vzdělávání svých dětí a navíc na to nyní neměli ani čas. Samozřejmě i nadále zůstalo mnoho rodin řemeslníků a zemědělců, kde tradice zůstala zachována.

Totální rozštěpení rodiny

Dalším velkým přelomem k rozštěpení rodiny byly světové války a především následný komunistický režim.

Už se nenosilo být doma, všichni museli pracovat. Vyzdvihovali se úderníci, kteří pro blaho společnosti zvládají více a rychleji. Jednotlivec a individualita byla zadupána. Kvůli pracujícím rodičům byly zřízeny týdenní jesle, rodiče se s dětmi viděli jen o víkendu. Veškerou výchovu a vzdělávání převzal stát.

Dnešní doba pokroku a sociálních sítí

Moderní doba přinesla technologie, honbu za kariérou  a snahu vydělávat  co nejvíce peněz, aby si lidé mohli dovolit nákladný konzumní život. Už to není jen dovolená v Jugoslávii. Lačnost po nových, lepších, výkonnějších, větších/menších věcech nese naprostý nedostatek času.

Sociální sítě třepí pozornost a nepřináší uspokojení k čím dál větší potřebě dohnat nedostatek kontaktu a sociálních vazeb, které se z života úplně vytratily. Chceme víc a víc a stále je to málo. Ničíme přírodu i sami sebe.

Matky, které jsou s dětmi doma a ve prospěch dítěte se vzdávají kariéry, jsou naprosto izolované. Rodina je rozdělena, mnozí prarodiče ještě pracují nebo si užívají života a nemají potřebu dělat hlídací babičky a dědečky.

Děti vyrůstají bez otců, se kterými se vidí jen pár chvil večer před spaním. A to jsou ty lepší případy. Rodiny se často rozpadají, protože komunikace vázne. Na vztahu je třeba pracovat a to mnohdy obě strany z nepochopení a nedostatku síly nezvládají.

Matky jsou na vše samy

Matky nemají kolem sebe podporující kruh žen a pomoc s dětmi nebo domácností společnými silami s s dalšími ženami z rozvětvené rodiny, jak to bývalo kdysi. Jsou na to samy.

Mužský svět je naučil zatnout zuby a vydržet, nežádat o pomoc. To by byla známka slabosti a veliká ostuda.

Děti netráví čas s ostatními věkově rozdílnými dětmi. Jsou pouze s matkou, která se tímto sníží na úroveň dítěte. Většinou stejně veškeré potřeby dítěte nenaplní a navíc je frustrovaná z nedostatku adekvátního sociálního kontaktu dospělé osoby.

Mnohé matky čekají jako na smilování na otce vracejícího se z práce, a pak ho zahrnou výčitkami z nenaplněných potřeb a frustrací.

Otec ani matka nenaplňují potřebu dítěte jej postupně uvést do společnosti a práce rodiče. Dítě není vystaveno běžnému životu. Dítě potřebuje, aby právě otec sehrál roli toho, kdo zpřetrhá těsné vazby na matku a kolem druhého roku ho od ní začne odpoutávat. To se většinou nestává, a proto se této role musí ujmout sama matka. Většinou to dopadne tak, že dítě putuje do školky.

Mateřství malé peklo?

Kolikrát jsem se cítila mizerně a totálně vycucnutě. Dokonce jsem zažila i přemíru kontaktu, kdy jsem nutně potřebovala být chvíli sama, i když mi za zadkem vřeštilo dítě. Na chvíli o toho všeho utéct! A být opravdu sama.

Kolikrát jsem si říkala, kdo jsem a co zbylo z té holky, co jsem byla před tím, než jsem se stala mámou. Tím se totiž přetočil celý svět.

Dávala jsem ze sebe to nejlepší, ale stále jsem se cítila špatně. Podpora z okolí minimální nebo spíš jen nechápavé pohledy.

Ale pak jsem si řekla, že jsem super máma, která toho tolik zvládá a navíc mám nárok dělat chyby. Jsme jen lidé. Snažím se k sobě být laskavější. Už vím, co mi pomůže a co mě zase nakopne.

Východisko z této pasti?

  • družit se, spolčovat a pořádat ženská setkání

Nejlépe, když se do setkání zahrne nejen posezení na kávě, ale i běžný život. Setkat se u jedné ženy, kde se společně uvaří oběd, poklidí dům, proberou všechna důležitá témata a nějak mimochodem se vzájemně hlídají děti.

  • sytit lásku sama k sobě, respekt a laskavost

Když budete mít svůj batoh lásky plný, tak teprve budete mít dost lásky pro ostatní. Z prázdna nelze sytit ostatní a zvlášť ne nic tak náročného a zároveň pro mnohé nového, jako je kontaktní rodičovství.

  • přehodnotit důležitost konzumního života, zpomalit, uskromnit se, získat si tím čas na sebe i druhé

Žít tady a teď, užívat si sebe navzájem. Nenahrazovat nedostatek svého času věcmi. Určit si priority, co je pro vás opravdu důležité a čeho se můžete vzdát proto, aby jste mohli zpomalit.

O tom, jak se přestat stresovat úklidem a cítit se doma lépe, zjistíte v mém eBooku 5 pravidel ke stále uklizené domácnosti. Jaký si kolem sebe budujete domov má vliv i na čas na sebe i druhé a na ty opravdu důležité věci v životě.

Autor: Eva Knoblová

Baví mě inspirovat lidi, jak se netrápit nepořádkem a mít čas nejen na rodinu, ale i sami na sebe. Ukazuji lidem cestu, jak jde žít minimalisticky i s dětmi. Mou vášní je uklízení a vím, jak může být úklid zábava, jak ho udržet a zároveň šetřit přírodu a peněženku.   Můj příběh si přečtěte zde >>   ZDARMA si můžete stáhnout eBook 5 pravidel ke stále uklizené domácnosti.   Eva je autorka eBooku Detoxikuj svůj dům.   Kontaktovat mě můžete na mamauklizi@evaknoblova.cz nebo 728 129 874.

2 komentáře na „Kontaktní rodičovství je past?“

  1. Souhlasím, ta izolace a nepochopení okolí ohledně náročnosti péče o děti je dost problém. Mně osobně hodně v této situaci pomáhá to, že jsme s manželem stejně naladění a zvládáme a komunikujeme věci spolu.. Nemít jeho podporu v dlouhodobém kojení a kontaktním rodičovství by byla velká komplikace…

  2. To je moc pěkně shrnuto. Přesně stejné problémy cítím i já a mám podobný názor na dnešní styl mateřství s rodičovství. Díky za tipy, jak to překonat. Věřím, že by se jich našlo ještě víc…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *